"hromy hnìvu podøimují na severu
Podobny dubu, jehož vìtve jsou plny hnoje,
A hnízd náøkù, a pláèe, snášených na zemi
Které spalují noc i den a vyvrhují stáda škorpionù
A vypouštìjí síru smíchanou s jedem.
To jsou hromy, které jsou okamžitì pøipraveny
Rozeøvat se stovkami mohutných katastrof
A statisícù pohrom, po kterých nezùstane nic
A nikdo zde nic nepozná.
Jedna skála porodí tisíce,
Právì když srdce èlovìka dosáhne jeho myšlenek.
Bìda... bìda... ano, bìda zemi,
Protože její zloèinnost je, byla a bude obrovská.
Odlete! ale bez vašeho mocného dunìní..."